Základní škola Bohušovice nad Ohří

ADVENT, VÁNOCE A NOVÝ ROK

LIDOVÉ ZVYKY

Věštění - litím olova, dírou v ledu nebo klepáním na dveře kurníku

Barborka čeká na ženicha

Mikulášská nadílka

Lucie uklízí

Krájení jablka

Pouštění lodiček

Půst

Střevíc

Šupiny

Talíř navíc

Nevstávat od štědrovečerní večeře

Vánočka

Vánoční jmelí

Dárky

Věštění - litím olova, dírou v ledu nebo klepáním na dveře kurníku

Dívky lily olovo. Roztavily je na lžíci nad svíčkou a rychle vylily do studené vody. Z tvaru, ve kterém olovo ztuhlo, se usuzovalo na to, jaký jejich příští manžel bude: štíhlý, tlustý, krásný, ošklivý, hrbatý... Ve tvaru olova však dívky hledaly i symboly řemesel a usuzovaly na povolání budoucího ženicha.

Jinde dívky hledaly podobu budoucího ženicha ve vysekané díře v ledu, kde jim stíny měly prozradit jeho zjev. Jinde děvčata klepávala na dveře kurníku, a pokud se jako první ozval kohout, děvče se mělo v příštím roce vdát. Pokud slepice, dívka měla ještě rok počkat.

Olovo nelily pouze dívky, ostatní se snažili rozpoznat, čemu (komu) je odlitek podobný. Podle tvaru se také usuzovalo, co koho čeká.

24. prosince na Štědrý den, dříve 30. listopadu na den sv. Ondřeje

Barborka čeká na ženicha

Na svatou Barboru dáví do vázy vdavek chtivé dívky napučenou třešňovou větvičku a čekají, že když do vánoc rozkvete, mohly by se do roka vdát. Ale pozor! Větvička se musí trhat až po setmění, musí se dát na teplé místo a každý den zalévat mírným prsknutím. Na kterou stranu se větvička otočí, z té strany přijde ženich.

4.12.

Mikulášská nadílka

Mikulášská tradice je věčně živá, a to ve městě i na vesnicích, kde chodí masky čerta, anděla a Mikuláše a rozdávají dětem dárky - většinou pamlsky. Více informací - klikni zde.

6.12., Mikuláš chodí již 5.12.

Lucie uklízí

Valašskem i některými dalšími kraji dodnes obchází tajemné bílé postavy, kterým se říká Lucky.

V den svaté Lucie musely být domy jako ze škatulky. Lucie trestala nepořádek v domácnosti. Dnes chodí Lucky trochu brzo - většina domácností má předvánoční úklid teprve před sebou - před změnou kalendáře měla Lucie svátek 23. prosince.

13.12.

Krájení jablka

Po štědrovečerní večeři se nožem přepůlí jablko, ale kolmo na osu, napříč. Obě poloviny se všem ukáží a záleží na tom, jaký tvar má vnitřní část s jádry. Pokud vypadá jako pěti, nebo vícecípá hvězda, sejdou se všichni za rok ve zdraví. Pokud má tvar kříže, je čtyřcípá, pak někdo z přítomných těžce onemocní, nebo zemře. Tohoto zvyku se není třeba bát. Vybírejte zdravé, velké jablko.

Pouštění lodiček

Připraví se lavor s vodou a malé svíčky. Rozpůlí se několik vlašských ořechů a do prázdných polovin jeho skořápek se nakapaným voskem upevní vždy po jednom úlomku svíčky. Lodičky se zapálenými svíčkami se nechají plout po vodě.

Majitele lodičky, která vydrží nejdéle svítit a nepotopí se, čeká dlouhý a šťastný život. Jiné vysvětlení je pokud se lodička drží při kraji nádoby, její majitel se bude celý rok držet doma. Jestliže lodička pluje ke středu nádoby, vydá se do světa.

Půst

Na Štědrý den se zachovává až do večera přísný půst. Dětem, které se nemohou dočkat, se slibuje, že vydrží-li nejíst, uvidí zlaté prasátko.

Ke společné večeři se zasedá, když vyjde první hvězda.

Střevíc

Svobodné dívky házejí střevícem přes hlavu. Obrátí-li se patou ke dveřím, zůstanou doma. Obrátí-li se špičkou ke dveřím, provdají se a odejdou.

Šupiny

Pod talíře se štědrovečerní večeří se dává několik kapřích šupin, které mají prý přinést po celý rok dostatek peněz.

Talíř navíc

U štědrovečerní večeře se chystá jeden talíř navíc, pro náhodného hosta.

Vánočka

Vánočka je nezbytná a nepostradatelná. První zmínky jsou už ze 16. století . Dávným zvykem bylo zapékání mince. Kdo ji při krájení našel, měl být zdráv a bohatý celý příští rok. Někde se zase dávalo po kousíčku vánočky dobytku, aby byl zdravý a neškodily mu zlé síly. Vánočka se nesměla připálit, protože připálená vánočka věštila nezdar.

 

Nevstávat od štědrovečerní večeře

Od štědrovečerní večeře se nesmí vstát, ani kdyby někdo bušil na dveře, protože ten, kdo vstane, do roka zemře.

Vánoční jmelí

Lidé v dávných dobách věřili, že tato rostlina, která roste vysoko v korunách stromů, má kouzelné účinky. Věřili, že chrání před ohněm, před čarodějnicemi, před zlými duchy. Dodnes se traduje, že nosí štěstí, ale pouze tomu, kdo je jím obdarován, ne, kdo si je koupí sám.Od starých Keltů pochází zvyk líbat se pod zavěšeným jmelím,  věřili, že jmelí zajišťuje plodnost.

Legenda - jmelí bylo dříve stromem, z jehož dřevy byl vytesán kříž, na kterém trpěl a skonal Ježíš. Strom nemohl tu hanbu unést, a proto seschl do malých keříčků a ze statného stromu se stala malá rostlina. Způsob obživy (přijímání živin z jiných stromů) symbolizuje obřad přijímání Kristova těla a krve (zdroj víry a síly).

Dárky

Má svůj prapůvod již v legendě o narození Ježíška, kdy ho všechen lid chtěl obdarovat. Vánoční svátky jsou dobrou příležitostí k dělání  radosti svým blízkým, přátelům i sobě. Štědrovečerní nadílka pod stromečkem bývá zlatým hřebem celého večera.

Smyslem vánočního obdarovávání je nejen dárky dostávat a radovat se z nich, ale dárky i dávat. Smyslem není prezentace movitosti dárce, ale projev lásky, přízně, úcty a snahy připravit svým blízkým pěkné překvapení.