ADVENT, VÁNOCE A NOVÝ ROK

            

ADVENT

 

Děti dostávají adventní kalendáře a otevírají každý den jedno čokoládové okénko. Je to doba přípravy na Vánoce, období radostného očekávání a těšení - věřící se těší na příchod Spasitele, ostatní na nejpříjemnější svátky v roce.

Slovo „ADVENT“ pochází z katolické církve, z latinského slova "adventus", což znamená příchod. Myslí se zde na příchod Vykupitele Ježíše Krista.

Kdo si v těchto dnech přivstane a kolem šesté hodiny je v kostele, uslyší takzvané roráty, písně, které se zpívají na jitřních mších. Křesťané doporučují pro adventní týdny mírný půst, protože střídmost v jídle bystří rozjímání.

 

 

ADVENTNÍ VĚNEC

K nejznámějším symbolům předvánočního času patří adventní věnec. Svíčky na něm si zapalují i nevěřící. A proč se zapalují svíčky? Dny se zkracují, tmy přibývá. Postupné rozžíhání svící na adventním věnci symbolizuje, že příchod Krista do života znamená přemožení temnoty a nárůst světla, pokoje a radosti. Věnec je víc, než pouhou okrasou. Zelené větve provoní dům, znamenají život uprostřed odpočívající přírody, kruh vyjadřuje společenství a plameny světlo, které osvěcuje každého člověka. Svíce jsou čtyři jako čtyři adventní neděle.

Věnec je od nepaměti symbolem vítězství a královské důstojnosti. Adventní věnec je holdem tomu, kdo je očekáván - Ježíš Kristus. Rozlévající se světlo z hořících svící vyjadřuje přicházejícího Ježíška, který rozptyluje temnotu a strach, neboť on je "Světlo světa".

 

 

ADVENTNÍ SVÁTKY

 

30. listopad, den sv. Ondřeje

Tento den jednoho z dvanácti apoštolů býval dnem věštění, který se dnes spíše spojuje se Štědrým dnem. Například na Slezsku lily v tento den dívky olovo. Roztavily je na lžíci nad svíčkou, rychle vylily do studené vody. Z tvaru, ve kterém olovo ztuhlo, se usuzovalo na to, jaký jejich příští manžel bude: štíhlý, tlustý, krásný, ošklivý, hrbatý. Ve tvaru olova však dívky hledaly i symboly řemesel a usuzovaly na povolání budoucího ženicha. Jinde dívky hledaly podobu budoucího ženicha ve vysekané díře v ledu, kde jim stíny měly prozradit jeho zjev. Jinde děvčata klepávala na dveře kurníku, a pokud se jako první ozval kohout, děvče se mělo v příštím roce vdát. Pokud slepice, dívka měla ještě rok počkat.

 

4 . 12. - Barborka čeká na ženicha

Na svatou Barboru dávají do vázy vdavek chtivé dívky napučenou třešňovou větvičku a čekají, že když do vánoc rozkvete, mohly by se do roka vdát. Ale pozor! Větvička se musí trhat až po setmění, musí se dát na teplé místo a každý den zalévat mírným prsknutím. Na kterou stranu se větvička otočí, z té strany přijde ženich.

Svatá Barbora byla mučednice z dob starověkého pronásledování křesťanů. Barbora byla první z "obchůzkových postav". Lidové masky, které obcházely za večera venkovské domy, se však skutečné světici podobaly jen jménem. Byly to ženské masky v bílém šatě s rozpuštěnými vlasy, bíle nalíčené, se zelenými věnečky na hlavě, s metličkou k vyplácení dětí, ale i s košíčkem s jablky a ořechy k jejich obdarování. Z Barbory se v některých krajích stala Brůna, Perchta nebo Klibna a někde ji doprovázeli lidé převlečení za kozly, kobyly či čerty.

6. prosince - Mikuláš

Mikulášská tradice je věčně živá, a to ve městě i na vesnicích, kde chodí masky čerta, anděla a Mikuláše a rozdávají dětem dárky - většinou pamlsky. Míkuláš je znázorňován téměř vždy jako starší biskup s krátkým až dlouhým vousem, na Východě je Mikuláš často holohlavý.

Legendy:

* Jeden šlechtic poslal své tři dcery do veřejného domu, aby si vydělaly jako nevěstky na věno ke svatbě. Mikuláš však hodil oknem v noci třem mladým ženám po jednom sáčku se zlaťáky, takže mohly ukončit svou činnost a vdát se.

* Slavná žákovská legenda nachází často svůj výraz ve výtvarném umění. Podle této historky prý Mikuláš jednou ochránil tři žáky před tím, aby je zlý hostinský, k němuž zašli, nezabil a nenaložil do soli. Proto je Mikuláš často znázorňován s nakládacím sudem, v němž sedí tři mládenci.

* A ještě jedna legenda byla často znázorňována: Mikuláš pomáhá lodi, která se dostala do tísně na moři a jejíž námořníci ho vzývali.

Historicky doloženými daty jsou: Mikuláš se stal kolem r. 300 jako mladý muž biskupem v Myře v tehdejší Lykii. Brzy potom zde začalo pronásledování křestanů. I Mikuláš se dostal kolem r. 310 do zajetí a byl v žaláři těžce trýzněn. Ještě poznamenán utrpěným mučením vystoupil r. 325 na slavném koncilu Nicejském. Více se neví o Mikulášově životě a působení, je známo už jen přibližné datum biskupova úmrtí. Den smrti byl 6. prosinec, rok mezi 345 a 351.

Mikulášův kult se šířil asi po dvě staletí po smrti uctívaného, přesáhl na celou řeckou církev, později i na slovanské země. K největšímu Mikulášovu uctívání došlo od 8. století v Rusku, jehož je od té doby patronem. Váhavě se pak šířil Mikulášův kult také v Evropě, např. od 10. století v Německu, Francii a Anglii.

 

 

13. prosince uklízí Lucie

Tento svátek je ve větších městech téměř zapomenutý. Avšak valašskem i některými dalšími kraji dodnes obchází tajemné bílé postavy, kterým se říká Lucky. Patrně si ani neuvědomují, že jdou poněkud nevhod. Před změnou juliánského kalendáře na gregoriánský totiž chodily až 23. prosince, kdy už mohly jednak trochu upít noci, jednak plnit své poslání, totiž trestat nepořádek v domácnosti. V den svaté Lucie musely být domy jako ze škatulky, jinak se prý dotyčná neznala. Dnes chodí Lucky trochu brzo - většina domácností má předvánoční úklid teprve před sebou.

Základní škola Bohušovice nad Ohří